Říkej mi, jak chceš

Je to jako křičet na děti. Mnozí rodiče to jistě dobře vědí a já coby o deset a dvanáct let starší bratr jsem si toho také všiml - čím více člověk řve na zlobivé dítě, tím méně je to efektivní. Zvýšený a ostrý hlas se časem stane zcela běžným prostředkem komunikace a dítě jej takto přijme, koneckonců ještě není dobře poučeno o jeho významu. A tento samotný význam se mění, posouvá se. Dle definice byl zvýšený hlas určen k pokárání, pro situaci, kdy něco není v pořádku a je třeba to změnit. Při nadužívání se ovšem smysl posunul a jedná se o běžný komunikační kanál. Slovům a rétorice totiž nedává smysl papírová definice, nýbrž zvyk, kontext, ve kterém jsou užívána.

Dnešní slovní přestřelky a deklamace podléhají úplně stejnému trendu. Pokud například prohlašujeme něco o "vývozu demokracie", což ve skutečnosti znamená sesadit zlobivého diktátora a dosadit vlastního, a tento proces je doprovázen shozením bomb na větší či menší množství civilistů (kterých se mimochodem na demokracii nikdo neptal), pak zřejmě pro tyto civilisty slovo "demokracie" nabývá poněkud jiného významu, než vláda lidu a nejlepší dostupné státní zřízení. Třeba na jisté mapě (odkaz pod článkem) jsou Ukrajina a dokonce i Saúdská Arábie a Katar řazeny mezi demokratické státy. Slovo demokracie se zdaleka nepoužívá jen tam, kde by podle původní definice mělo, což z něj činí pouhou floskuli.

Netýká se to jen demokracie. Asi nemá smysl dokazovat zdiskreditovanost a naprostou vyprázdněnost pojmů jako "humanita" nebo "lidská práva". Stačí si připomenout rozdílnost reakcí na útoky v Paříži, Ankaře, Bejrútu, Bagdádu a na ruské letadlo, které se odehrály během jednoho měsíce.

V naší zemi můžeme sledovat to samé. Raketově narůstá používanost pojmů typu populista, xenofob, fašista, ultrapravičák, extremista… Co ovšem znamenají v dnešním kontextu? Pointa je ta, že dostávají nový význam a ztrácejí starý, a myslím, že je zbytečné se mu bránit. Když politici zhusta označovaní jako populisté odmítají migrační kvóty, což je mimochodem v souladu s názorem drtivé většiny obyvatel, jež reprezentují, potom proti populistickým politikům nic nemám, dokonce jsem stejného názoru. Pokud je jako extremista a podněcovatel nenávisti nazýván ten, kdo odmítá neřízené umožňování vstupu do země neidentifikovatelným lidem představujícím bezpečnostní riziko, potom už extremismus nezní příliš hrůzostrašně. Pokud mě někdo označí jako xenofoba za to, že nechci, aby město, v němž žiji, dopadlo jako Rinkeby ve Stockholmu, Molenbeek v Bruselu, Slough v Británii nebo Marseille ve Francii, pak ne že bych s ním souhlasil, ale v dnešním kontextu mě toto označení nijak zvlášť nepobuřuje. Vtipný je také posun slov legální a nelegální. Pokud Angela Merkelová vyřešila nelegální imigraci tím, že ji zlegalizovala, pak už ani to legální není tím, čím bývalo.

Důležité je to, co skutečně děláme a co si myslíme, než jak to nazve kdosi ohánějící se bezobsažnými slovíčky. Západní elity křičí na východ jako na své dítě, že je populistické, xenofobní, neliberální, antievropské, rasistické… křičí tak hlasitě a tak dlouho, že jestli to někdy mělo zamýšlený efekt, tak ten už je pryč. Nyní čím dál více podněcuje vzdor. Navíc rodiče se začínají chovat jako to dítě, když vidí, že umí rychleji a efektivněji řešit problémy, protože není sešněrováno a zakonzervováno falešnými hodnotami. Pro rodiče je už dost možná pozdě, ale jako děti máme možnost se poučit z jejich chyb. Například nestrkat hlavu do písku a za závojem vzletných frází skrývat pýchu vševědoucích normotvůrců. A především nelhat sami sobě.

http://world.liveuamap.com/en/

http://www.economist.com/news/europe/21689629-migration-crisis-has-given-unsettling-new-direction-old-alliance-big-bad-visegrad

http://www.literarky.cz/politika/svet/21285-ve-stare-eu-dochazi-s-vychodni-evropou-trplivost)

Call me however you want

It's like shouting at kids. Many parents definitely know it and me as a twelve and ten-years-older brother noticed that too - the more a man shouts at a kid, the less effective it is. As the time goes, loud and sharp voice transforms in a totally common mean of communication and the kid accepts it, it's not been learn the true meaning of it, after all. And this meaning develops and shifts. By definition, a raised voice was supposed to be used for admonishing, for a situation when something's not as it should be. With overuse, though, the meaning has shifted and it's not more than a normal communication channel. It's not the definition what fills the words and phrases with meaning, it's a habit, the circumstances under which they are used.

Today's rhetoric strives are subjects of the same tendency. For instance, if we claim something about "an export of democracy", which in reality means replacing one naughty dictator for another and this process is accompanied by throwing a bunch of bombs on smaller or bigger number of civilians (who weren't asked about any democracy at all), democracy will likely mean something different for these civilians than it was meant to mean originally. In this map (reference below), Ukraine and even Saudi Arabia and Qatar are classified as democratic countries. The word democracy is by no means used only in the context concordant with the original meaning which makes it but a meaningless jar.

This phenomenon is not limited just for democracy. I guess there's no need to prove the emptiness of such terms as "humanity" and "human rights". It's enough to remember the variety in the reactions on attacks in Paris, Ankara, Beirut, Bagdad and the Russian plane, which happened within no more than a month.

We can observe the same in our country. The use of words like populist, xenophobe, fascist, far-right, extremist… But what do they mean today? The point is that they are gaining new meaning, losing the former one and I think it's useless to fight against it. The politicians who are often called populists refuse the migration quotas, which is by the way in accordance with the opinion of most of those who they represent. Given this, I don't have anything against populist politicians, what's more, I agree with them. If an extremist and an inciter of hatred is somebody, who's against an uncontrolled influx of unidentifiable people representing a security risk, than extremism doesn't sound so horrific to me. If I am told to be a xenophobe because I don't want my city to end up like Rinkeby in Stockholm, Molenbeek in Brussels, Slough in Britain or Marseille in France, than although I don't agree with such a name, my blood is not boiling. What's funny is a shift in legal and illegal. If Angela Merkel managed to solve the illegal immigration by legalizing it, then even legal doesn't shine so bright anymore.

It's important what we really do and how we think, not how it's called by somebody shouting blank words. The West is shouting at the east as at its child that the east is populist, xenophobic, non-liberal, anti-European, racist… it has been shouting for so long and so loud that if there ever had been a desired effect, it's already gone. Now it's only initiating defiance. What's more, the parents are starting to behave like the child as they see it's capable of solving its problems more efficiently and quickly, because it's not tied up with false values. Maybe it's too late for the parents, but we as children have chance to learn from their mistakes. For example not to put our head in sand and to hide the pride of all-knowing norm-makers behind the veil of poetic phrases. And, first of all, to stop lying to ourselves.

http://world.liveuamap.com/en/

http://www.economist.com/news/europe/21689629-migration-crisis-has-given-unsettling-new-direction-old-alliance-big-bad-visegrad

http://www.literarky.cz/politika/svet/21285-ve-stare-eu-dochazi-s-vychodni-evropou-trplivost)